Malou díru v hlavě mám ....

Včerejší běh byl neuvěřitelný. Díky tomuto blogu jsem oslovil nejednoho běžce, který se mi snaží poradit, jak na to. A já? Jsem nadšený. Cítím euforii z toho, že se mi to podařilo a zatím daří i přesto, že znovu chodím do práce. Ráno brzo vstávám a když přijdu domů, jsem schopný udělat si zelený čaj a okamžitě usnout. Zvláště to platí o těchto zimních časech, kdy brzo zapadá slunce a máme jako každý rok časový posun (nechápu, jak taková kravina ještě u nás může fungovat).

Když jsem včera přišel z práce, usnul jsem jak malé dítě a když jsem se po dvou hodinách vzbudil, byla tma a já byl jak praštěný pometlem. Za hodinu jsem měl jít běhat a přiznávám na rovinu,  že do toho deště se mi ani trochu nechtělo. Ale vyběhl jsem ....

Úplně jiný běh ...

Byl to prostě jiný běh. Vyslechl jsem rady zkušeného triatlonisty (budu mu říkat třeba Tomáš) a nasadil úplně jiné tempo. Po dvou kilometrech jsem zjistil, že to opravdu jde. Že dech je klidný a vyrovnaný, že se cítím skvěle a že nesípám jako většinou. Že ta radost z pohybu je neuvěřitelná a že kdybych dobře viděl na cestu, vyběhl bych někde na polňačku a prostě běžel, dokud by mě nepředběhly mé vlastní plíce. Tolik síly a energie. Takový příval štěstí, až jsem z toho měl díru v hlavě (pomyslnou).

... s úplně jiným výsledkem

trénink na běžecký maraton totiž není až tak o rychlosti běhu (pokud za sebou nemáte tucet sponzorů, kteří Vás tlačí k vítěství), ale o překonání limitů, které jste do té doby měli. 

A já ten maraton prostě zaběhnout chci a tímto děkuji Tomovi za obsáhlé psaní o tréninku na maraton. Díky za tvůj drahocený čas :D