Dřina jako prase ... má to tak opravdu být?

Už od malička jsem měl moc rád knihy.
Obracel jsem stránky s opatrností, abych knihu nepoškodil a stránky zůstaly zachovány pro další zvídavé lidi, kteří stejně jako já potřebovali informace o tom, co a jak funguje. A nejraději jsem měl pochopitelně encyklopedie, v kterých byli průřezy auty, roboty, loděmi a budovami s obsáhlými popisy o tom, co která část dělá a jaký to má vliv na celek. Bylo to úžasné objevování a vstřebávání informací, které mi do nedávana docela chybělo.

Podzimní trápení s tuhými palivy

Někdo by si mohl říct, že diskuze o autech vůbec nepatří na běžecký blog. Naprosto souhlasím.
Ona věta v nápisu je však jen pouhým přirovnáním k motoru. Řeč je o tělu běžce, které stejně jako motor auta potřebuje spalovat správné palivo, aby podávalo požadovaný výkon. Zkuste do benzínového motoru nalít naftu! Uvidíme, jak daleko dojedete a kolik Vás bude stát oprava, případně koupě nového auta. Nové tělo si koupit nemůžeme. Hlavně proto bychom měli věnovat pozornost tomu, čím jej živíme.

Poprvé je to vždy silné

Otevřel jsem oči s jemnou melodií budíku. Bylo krásné, i když deštivé sobotní ráno. Z vyhřátých peřin se mi nechtělo, přesto jsem se pokoušel vstát v klidu. jako by se nic nestalo. Jako bych před sebou neměl velkou životní událost, která se mnou cloumala celý poslední týden. Srdce bušilo jako zvon. je to tady, říkal jsem si. Mizuno RunTOUR 2013 Brno. Jdeš tam.
Bát se nemusíš, protože s tebou tam jde i hraničář (přezdívka kamaráda, kterou si právem zaslouží), který tě doprovází nejen závodem, ale celým životem.
Bude to velký a silný.

Melodie v nás

Každý z nás má v sobě melodie, které slyší jen on sám. Melodie, které hrají na tu naši vnitřní strunu, která nás naladí do správné pohodové noty. Není to nic nového, objevného. Spíš jen potvrzuji to, co jsem si kdysi moc nepřipouštěl. Tím spíš mě překvapilo, když jsem zjistil, že jediné, co opravdu při svém běhu potřebuji je hudba. Dát si sluchátka, nastavit hlasitost a stisknout kouzelný trojúhelník v kruhu, který mě přenese úplně do jiné světa. Do světa lidských příběhů, kytarových sol a poutavého dunění bubnů. Díky tomu jsem schopný překonávat sám sebe.

V cíli je to, co všichni hledáme

Vysoké Tatry, přesněji Orla Perć, byl cíl, který mi díky kamarádovi Honzovi ležel v hlavě dlouho. Pořád básnil, vyprávěl a snil o tom, že bychom tuto stezku orlů mohli společně zkusit zaběhnout rychlým tempem. S batohem to již jednou prošel za osm hodin, tak jsem si i já, natěšený, říkal, že bychom to mohli zvládnout. Ani zdaleka jsem netušil, s čím že to vlastně souhlasím. Do čeho se pouštím. Dobrovolně.

Mizuno RUNTOUR 2013 - 3. a 4. týden

Běhal jsem jako o závod a zjistil, že i přes cílený trénink mi stále něco chybí. Že se běh stává stereotypní činností, kterých už mám akorát po krk. Možná si teď někdo řekne, že se to dalo čekat, nebo že to píšu z pohodlnosti či lenosti. Kdepak. Prostě mi nesedí, že mám následovat pokyny někoho nejen neznámého, ale taky někoho, kdo si říká trenér. Poznámka na okraj: nemám problém s autoritami, ale s povyšováním.

Mizuno RUNTOUR 2013 - 2.týden

Léto přišlo.
A s tímto krásným pojmem přišlo vše kolem. Méně oblečení u krásných slečen, chlazené nápoje, koupání .... ale taky děsná vedra a štiplavý pot v očích. Hustý tetelivý vzduch, který se těžce vdechuje.
V takových podmínkách je těžké trénovat. Někdy je to i zcela nemožné, protože když se Vám teplota vyhoupne na 35 stupňů celsia ve stínu, jde o kejhák. Nepomůže ani voda na opasku, která během jedné minuty v láhvi zteplá na nepitnou břečku.

Mizuno RUNTOUR 2013 - 1.týden

Spousta běžců, kteří spoléhají na svůj pocit při běhu časem zjistí, stejně jako já, že se neposouvají do předu. Že sice zaběhnou v poho a s krásným pocitem svou dávku (v mém případě 7km), ale dál to nějak nejde. Nohy těžknou, lýtka tvrdnou, dech se nedostává a cíl sice v dohledu, ale skvělý pocit v háji, daleko za Vámi.

Nekřič na mě!

Vzhledem k tomu, že sem si dnes málem odvařil telefon (když já se v tom pořád vrtám a nedám si pokoj :D), nemám ani žádný záznam. Ale to není podstatné. Vyběhl jsem i bez připraveného telefonu a zapnuté GPSky.

Až nadoraz

Dnešní poznámku o mém standardním sobotním běhu jsem původně chtěl věnovat hudbě a o tom, jak mě dokáže vyburcovat a inspirovat k lepšímu výkonu. Ovšem to bych při dnešním běhu nesměl promoknout na kost a pocítit to, čemu se říká jít nadoraz.

Dobrá práce, špatný záznam

Mám radost. Ze sebe.

To, co jsem si stanovil pro minulý týden k "uběhnutí" jsem splnil a nebyla to ani taková dřina jak jsem očekával. Můžu s klidem říct, že jsem konečně našel tempo, které mi vyhovuje. Tempo, u kterého mi stačí dech, nohy běží bez bolesti a srdce bije jako zvon, ale samou radostí z pohybu.

Je to opravdu nutné?

Po těžkém pracovním týdnu se mi dnes běhalo docela těžce. I přes páteční relaxaci mě v sobotu dopoledne ještě stále bolí celé tělo.
V týdnu jsem si sice zaběhl 7 a 8 km (oproti dřívějším 4 nebo 5 km), dnes to ale prostě nešlo. Necítil jsem se na to.

Bořím zeď

Dnes jsem se náramně těšil. Bral jsem do ruky boty s radostí, ale taky se ztuhlými stehny ze soboty. Zpočátku to bylo tuhý jak beton. Pomohla rozcvička (jak jinak taky).
Počátek byl náročný, několik schodů a dlouhý kopeček. Přiznám se, že jsem se chtěl zastavit, ale znáte to. Chcete zastavit, ale nechcete to jen tak vzdát. Nohy těžkly, a asi v polovině běhu jsem se konečně dostal po dlouhém kopečku na rovinku. Páni, to byla ale úleva. Cítil jsem se lehce, krásně a šťastný.




Do třetice všeho dobrého .....

Povím Vám přátelé jeden krátký příběh. Ten příběh je můj.
Začalo to myšlenkou na psa a skončilo to prázdnými maskami a umělou hračkou mezi dveřmi.
Poslyšte to, co bylo mezi tím ....

Monty
.

Přál jsem si psa .... na běh, pro všední radost a potěšení. 14. února se mi sen splnil a na svět přišlo malé černé klubíčko. To klubíčko dostalo jméno Monty. Vždy, když pobíhal kolem, lehce získával přízeň okolí pro svůj vzhled i bezprostřední chování. Doslova zářil radostí a láskou ke svému okolí.