Nečekané překážky na trase

V mezerách mezi žaluziemi jsem okamžitě nerozpoznal vůbec nic. jen bílé mléko, husté, že by se dalo krájet. Někde jsem četl, že začít běhat na podzim, kdy většina běžců končí svůj trénink je to nejtěžší, co můžete udělat. prdím na to. Jdu do to jak nejlíp to jde a až budu cítit, že to prostě nejde, řezat žíly si určitě nebudu.

Běh je prostě pudová záležitost. Buď to pude, nebo to nepude :D

Překonání pětikilometrového limitu jsem vůbec neočekával

Minule jsem řešil, jestli si trasy plánovat podrobně, nebo to nechat jen tak.

Tak jsem se na webu http://www.endomodo.com ve svém profilu vytvořil trasu na vzdálenost 4,4km nazvanou 1/2 Lískovecko-Bohunické kolečko. Trasa je jednoduchá, vedená po okraji sídlišť a řady domů, abych se vyhnul autům a civilizaci celkově.

1/2 Lískovecko-Bohunické kolečko - plán na webu endomodo.com

Začátek jsem zvládl v pohodě, jako vždycky. Trasa je z kopce a dokonce i následující úsek byl dobrý, dokud jsem nedoběhl k ulici Šoustalova (opravdu se tak jmenuje :D ), kde se spravovala silnice čerstvým asfaltem a byla zavřena, což jsem v podstatě zjistil až poté, co jsem doběhl na její uzavřený konec. Takže jsem se na konci otočil a běžel zpět.
Změna tempa a rychlosti mě natolik rozhodila, že jsem nakonec běžel úplně jinak. A nepomohli ani anglické motivační hlášky ,které jsem také chtěl v aplikaci Endomodo Sports Tracker chtěl vyzkoušet (po běhu jsem je opět vypnul, motivaci mám i bez nich).

1/2 Lískovecko-Bohunické kolečko - realita o kilometr delší

A co z toho plyne pro mě?
Plánovat trasy zřejmě stále budu, ale úplně mimo sídliště.
A ještě jedno zjištění. Začíná být zima, a když se zastavím, ten kulich na hlavě chybí. Příště ho u sebe prostě mít musím.