OSOBNOST: Štěpán Dvořák / Borec z Vysočiny

Štěpán Dvořák / Borec z Vysočiny

Se Štěpánem jsme se poprvé osobně setkali při mé druhé účasti na Brněnském masakru. Jeho umístění na 4. místě jsem obdivoval a ani zdaleka jsem netušil, že si v šatně rečkovického sportovního areálu, kde byl umístěn start i cíl závodu, povídám s o pět let mladším hasičem z jaderné elektrárny Dukovany. Tento Třebíčský rodák mě natolik zaujal naším společným povídáním, že jsem neodolal a "musel" mu položit pár otázek.

Přečíst celý článek na www.jinybeh.cz >>>

Noční běžec

S řinčením klíčů v kapse běžecké vesty jsem vykoukl ven z bytu. Když jsem odcházel, moje lištička seděla na posteli, na malém stolku měla položený notebook a psala texty do budoucí knihy pro děti. Byl víkend, osm hodin večer. Měla těsně před uzávěrkou na ukázkovou knihu a veletrh dětských knih v zahraničí je jak se lidově říká, za dveřmi. Byla v tom nejproduktivnějším měsíčním období a já ji nechtěl rušit v rozdělané práci.

Byla taky ale nesvá, zdrcená únavou, chytlavá na každé slovo... Co naplat, je potřeba naplno využít kreativní vlnu, dokud ještě plyne. Nejsem sice žena s pravidelným měsíčním cyklem, ale běžec s pravidelným tréninkem. Nic mi tedy nebránilo v tom, abych vyběhl...

... celý text si můžete přečíst na blogu jinybeh.cz

Konečná a zároveň začátek

Dlohou jsem zvažoval, jak dále naložit s tímto blogem, který jasně ukazuje, jak se z gaučového povaleče může stát, a taky stal, běžec s ultra zářezem. Pokládal jsem si otázku, zda dál psát a pokračovat v příspěvcích, které mnohdy nejsou jen čistě o uběhnuté vzdálenosti nebo počasí na trati či o tom, jestli se běželo špatně nebo dobře, ale hlavně o tom, co mi běh dává.

Mlhavé okamžiky přítomnosti

V oblasti osobního rozvoje se v současné době hodně skloňuje slovní spojení "přítomný okamžik". Znamená to ve stručnosti žít tady a teď. Nebýt líný a řešit osobní pocity a myšlenky. Přijmat je takové, jaké jsou a nebát se prozkoumat sebe sama. To je podle mě tady a teď.

Další věta, která mi z této oblasti hodně utkvěla v paměti je z knihy Cesta pravého muže od Davida Deidy. V jedné z kapitol píše, že můž, žijící na okraji svých možností, je více přítomen (hodně zjednodušeno pro rychlejší pochopení) než ten, který utíká z reality do každodenní rutiny a uspokojení dočasných tužeb.

Štěstí intuitivního běžce

Mám dvě myšlenky, které jsou možná naprosto rozdílné, ale přesto obě souvisejí s během. Myslel jsem na ně při svém obvyklém sobotním treninku, kdy si většinou zaběhnu v mírném klusu svých patnáct kilometrů. Během té trasy je dost času na myšlenky, které se mi častokrát jen mihnou hlavou během týdne. Jsou jako kulový blesk. Rychle se objeví a pak zmizí.

Z kopce do kopce

Hledání, a nalézání nových tras pro běh a můj osobní trénink mě docela baví. Jednou je to silniční rovinka mezi vesnicemi, jindy zase kamenitý vršek se stoupáním do kopce. Ale do teď vesměs asfalt nebo kostky. Chce to změnu, říkal jsem si v duchu, když jsem dnes snídal. Tak jsem zapnul Google Earth a začal hledat. Kriteria byla jasná: les, kopečky a kousek od bydliště. 

A taky jsem našel. 

V Brně mi plně vyhovuje Kamenný vrch a přilehlé kopce směrem na Bystrc.

Jedna malá šestka

Nedávno se za mnou stavila kamarádka v práci. Viděli jsme se tehdy podruhé v životě. Znali jsme se přes ten "prokletý Facebook". Skrz běžecké skupiny a jeden závod na přehradě :D :D Přišla si ke mě do práce pro kefír. Během toho vznikl velice příjemný, klidný a uvolňující rozhovor v podstatě o všem možném .... a taky o běhu. Náš společný, a prozatím jediný běh byl právě na príglu. Běžela jako maskot závodu - ve velkém, červeném srdci :D A i když nevěděla, že za ní upí jeden další srdcař (který toho měl narozdíl od ní plné kecky), náramě si to užila.