Mlhavé okamžiky přítomnosti

V oblasti osobního rozvoje se v současné době hodně skloňuje slovní spojení "přítomný okamžik". Znamená to ve stručnosti žít tady a teď. Nebýt líný a řešit osobní pocity a myšlenky. Přijmat je takové, jaké jsou a nebát se prozkoumat sebe sama. To je podle mě tady a teď.

Další věta, která mi z této oblasti hodně utkvěla v paměti je z knihy Cesta pravého muže od Davida Deidy. V jedné z kapitol píše, že můž, žijící na okraji svých možností, je více přítomen (hodně zjednodušeno pro rychlejší pochopení) než ten, který utíká z reality do každodenní rutiny a uspokojení dočasných tužeb.

... těsně pod vrcholem

A proč jsem vlastně začal o osobním rozvoji a né běhu?

Je to prosté. Podle mě to spolu naprosto souvisí, i když pro některé ne tolik, jako pro mě.

Když jsem minulý týden jel s hraničářem (www odkaz - facebookový profil) do Rakouska zaběhat si, do kopců za Vídní, cítil jsem se šťastný, Cítil jsem sílu a radost z pohybu, když jsem se soukal do kopce s převíšením 2000m. Cítil jsem se ve skvělé formě, i když jsem občas musel zpomalit, nebo přejít do chůze a vzpírat se rukama o kolena.

Na vrcholku, kde jsme stály přesně na hranici mraků, bylo krásně vidět cestu, která byla pod námi. Když ji prosvítilo slunce, ve stejném okamžiku odpluly všechny mraky a krajinu prozářili sluneční paprsky. Zapoměl jsem na všechno, co se dělo kolem a vnímal ten okamžik plným a otevřeným srdcem. o divadlo, jehož jsem se na okamžik stal součástí mě naprosto učarovalo.

A pak jsem si ještě vzpoměl na jednoho mistra svého řemesla jménem Kilian Jornet (www odkaz - facebookový profil) Možná právě on mi má ukázat, jak má muž žít na hranici svých možností a být plně přítomen okamžiku závodu. Jít stále vpřed a nezastavovat se.
Třeba skrze běh je on tím učitelem, který mi má dát sílu a víru v běhu, třeba zrovna on je ten, kdo nám všem svým osobitým způsobem má říct a ukázat, jak žít přítomným okamžikem.

Kilian Jornet - Běhej nebo zemři

Jeho knihu, která mi leží na stole otevřená na místě posledního čtení, jsem sice ještě nedočetl, ale vím, že to bude další "best off" z mé běžecké knihovny.

Nikdy jsem nebyl (a možná nikdy nebudu) na žádném programu osobního rozvoje, protože běh je mou školou a vizí ...Při každém výběhu, i když na stejné trase, si uvědomuji, kdo jsem a hlavně proč. Běh mi dává možnost vydat ze sebe všechno co mám, opřít se do vzniklé situace a vrhnout se do ní čelem (a nestavět se bokem jako dřív)