Z kopce do kopce

Hledání, a nalézání nových tras pro běh a můj osobní trénink mě docela baví. Jednou je to silniční rovinka mezi vesnicemi, jindy zase kamenitý vršek se stoupáním do kopce. Ale do teď vesměs asfalt nebo kostky. Chce to změnu, říkal jsem si v duchu, když jsem dnes snídal. Tak jsem zapnul Google Earth a začal hledat. Kriteria byla jasná: les, kopečky a kousek od bydliště. 

A taky jsem našel. 

V Brně mi plně vyhovuje Kamenný vrch a přilehlé kopce směrem na Bystrc.

Když jsem dnes vyrážel, byl jsem plný optimismu. Přece kdyý dám dvacet kilometrů na silnici a cítím se přitom dobře, tak mě nerozhodí nějaký komeček. jenže ono zvučné jméno není jen tak. Kamínky, zpevněné cesty v oborách a lesní rezevaci zkrývají malou zradu pro nepřipravené běžce, jako jsem já.

Malou nápovědou, kterou jsem si vůbec neuvědomil mi měly být Skalky na Príglu (ty jsou však proti tomu slabý čajíček)Trasu jsem běžel poprvé, bez zapnuté GPS (protože už se mi v telefonu nechytá vůbec nebo jen někdy), takže nezbývalo, než si ji vrýt do paměti pohledem na Google Earth :D

Cestou necestou, lesem nelesem, běžím za cílem :D

Své první kopce v letošní běžecké a treninkové sezoně si pamatuji asi takhle:

Tak už to začíná. První kopeček. Tak jdeme do toho. Vždyť na to mám. Jsem dobrej.
Myslivna. Super, tak tohle jsem dal jednoduše, a vypadá to, že to pujde dobře. Dech stačí, stíhám to nosem.

Kde se tady bere sakra ta silnice? 
A jo, to je ta do Kohoutovic. Tak jo. To je kousek.

Druhá křížovatka v pravo. Sakra, ale která? Aspoň že znám přibližný směr.. Lidi na mě divně koukaj, asi často nevidí běžce s camelbackem a hadičkou na prsou.

Bloudím sídlištěm.
Bloudím sídlištěm.
A zase bloudím sídlištěm.

Jé, to jsou ty dva paneláky v pravém úhlu, mezi kterými mám proběhnout. Super.

Nutno říct, že doposud jsem se cítil skvěle. Svítilo slunce, tráva se zelenala, děti si hrály a tááááák :D Konečně to kásné jaro začalo :D

Konečně les a ne sídliště. 
Nina (odkaz na YouTube: http://youtu.be/h172MUTBniM ) Nevím proč, ale ta písnička ve mě rezonuje zvláštním způsobem. Je krásná, možná smutná, pravdivá a záloveň bych ji mohl nazvat slaďákem první kategorie. Avšak. její energie se mi zarývá do morku kostí, kde se přetváří v sílu, kterou k běhu potřebuji.

Druhý kopec. 
Sakra. Těžknou mi nohy
Tepe mi celá hlava. Slunce, které bylo schované za mraky se mi teď opřelo do obličeje a hřeje, jak nejlíp umí. Zapomínám na dech, takže zpomaluji.

Dýchej vole.
Dýchej vole, nosem nádech, půsou výdech. A pusť ty lítka na volno, ať se hýbou, nebo dostaneš křeč.

Malý seběh a rovinka. Super, relaxuj, Vydýchej se a dostaň se do rytmu.

Sakra, nestíhám. 
Zase kopeček. Jsem asi rudej jako po opálení, protože mi tepe celá hlava. Jako bych v ní měl dva bubeníky, kteří mi chtějí osladit život svým uměleckým nadáním. Při seběhu to ustane, takže budu v pohodě. To dáš

Další kopec. 
Běžím správně sakra? Copak je to tady za cestu do háje. Tři možnosti, kam vyběhnout. Jdu v pravo, protože jsem jednoduše pravák :D Jsem stále v CHKO nebo už někde v háji zeleném :D

Dýchej vole, nebo zpomalíš. A pus´t ty kotníky, ať se hýbou, nebo dostaneš křeč.

Přichází krize. Má to smysl?

Zase výběh. 
Já to nedám. To už snad ani není zdravé se takhle mořit. Proč to vlastně děláš? Kde je tvůj cíl? je daleko? Blízko? Máš ho vůbec? Je nějakej? A co motivace? Kde ji bereš? Tolik otázek ..... já fakt nevím.

Tady znovu přišla ta krásná melodie, kterou jsem si uvědomil až po přečtení jurkovy knihy. Ta píseň nám říká vzdej to. Tady končíš, protože na to fakt nemáš. Ten kopeček před tebou je nad tvé síly a nemáš ani důvod to dělat. Nikdo tě nenutí, nežene. Opravdu to tak chceš?

'The Show Must Go On" (odkaz na YouTube: http://youtu.be/4ADh8Fs3YdU ) Přesně tak, šou musí pokračovat bez ohledu na aktuální pocity. Odpočinek si nechej nadoma. A proč právě tahle písnička? Příběh Frediho asi znají všichni. Kdo ne, mrkněte třeba na tetičku wiki :D

Pálí mě lítka, ale tak strašně, že se to nedá vydržet. 
Navíc ten tep v hlavě přichází znovu.
Asi zdechnu, nebo co.
Doufám, že to je poslední kopeček, jinak končím. 

Přilehlé kopce u kamenného vrchu směrem na Bystrc jsou senzační

Konečně ta branka od CHKO nebo co to je. je odemčená, takže super. teď už jen chalupářská oblast a krásný sešup do údolí. jejda, jak já jsem rád. Dal jsem to. 

Dal jsem to, hurá.

Někde u konce mi zapípalo endo. Cíl splněn. 
Po zapípání jsem ještě chvilku běžel, ale bylo mi to tak nějak u pr.... Však víte ne :D

Zbytek cesty bych popsal jednou větou. Běžný běh, až na nesnesitelnou bolest a pálení v lítkách. Ale cítil jsem, že i přes to pálení ještě stále můžu. Bylo to z kopce. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych měl před sebou ještě další kopce :D

Tím skončil běžecký trénink.a začal ten osobní.
 Honem domů, studená sprcha na nohy, a co nejrychleji udělat jídlo. je totiž známo, že během hodinky a půl můžete hodovat jak se Vám zachce. Tělo doplní energii bez uložení do tuků. Vše jde do tkání. Dříve jsem tento fakt ignoroval. Jedl jsem kde co, neřešil éčka a jedl mrtvé maso, které ve mě hnilo a s patřičnými následky vycházelo ven (dostávám husinu, když na to myslím).

Nedílnou součástí mé regenerace je kopřiva. Běžný plevel, na který zahrádkáři nadávají. Je senzační na prokrvení a zapomětlivost. Pro běžce je dobrá proto, protože je močopudná a odvádí z těla škodlivé látky skrze ledviny.

 A tak jsem se ještě v klidu najedl, zapl relaxku z YouTube a zapalil vonnou tyčinku s vůní citronové trávy (která mi tu voní i při tomto psaní :D) a zavřel oči.

A tak skončil i můj osobní trenink. Rozhodně to stálo za to :D