Štěstí intuitivního běžce

Mám dvě myšlenky, které jsou možná naprosto rozdílné, ale přesto obě souvisejí s během. Myslel jsem na ně při svém obvyklém sobotním treninku, kdy si většinou zaběhnu v mírném klusu svých patnáct kilometrů. Během té trasy je dost času na myšlenky, které se mi častokrát jen mihnou hlavou během týdne. Jsou jako kulový blesk. Rychle se objeví a pak zmizí.

Tady jsou:

1. Kdy se z hobíka stane profík?
To je docela zajímavá otázka.
Je to snad tehdy, když začnete cíleně trénovat na určitý běh, který následně vyhrajete? Je to snad tehdy, když si koupíte značkové vybavení a ukážete se na závodě?
Já osobně bych se nejprve ptal, proč je vlastně nutné rozdělovat běžce na jakékoliv kategorie. Vždyť všichni běh provozujeme z nějakého důvodu a určitým cílem. V cíli se Vás nikdo neptá, jestli jste hobík nebo profík. Otázkou je spíše jak jste to dokázal a jak se Vám běželo.
Pro mě je běh osobní rozvoj a duchovní cesta, která nekončí protržením cílové pásky, protože osobní rozvoj nemá konec. Vždy je co zdokonalovat. A z tohoto směru pohledu, a z pohledu většinové společnosti, zřejmě profíkem nikdy nebudu.
Avšak z pohledu osobního rozvoje a duchovní cesty budu mnohem blíž k tomu, stát se profíkem, který si něčím prošel, něco zaběhl, i když ne závodně.
Proto si říkám, že profík je vlastně ten, kterému běh dává to, co při něm hledá.

2. Štěstí intuitivního běžce
Nedávno se mě spolubydlící zeptal, jestli se při svém běhu z práce nějakým způsobem zlepšuji. Jestli zvládám běžet rychleji než ty předchozí měsíce. A já mu s klidným hlasem intuitivníhop běžce, který běhá tehdy, kdy se mu opravdu chce (což je skoro každý den) že ne.
Povídám mu: "Ne, časy mám pořád stejné, vzdálenost taky. Ale to štěstí, které mi to přináší, je stále větší a větší."
Usmál se, nechápavě pokynul a odešel do města.
Za tu odpověď, kterou jsem mu bez rozmýšlení dal, jsem byl moc rád, protože jsem vyslovil přesně to, co jsem už dávno chtěl.
Jsem šťastný nejen v běhu, ale i životě. A i když mi ještě stále jedna část celku chybí, věřím, že i to ke mě příjde v pravý okamžik a ve správný čas. A třeba právě skrze běh :D
A za to jsem každým dnem-během vděčný, šťastnější :D