Mizuno RUNTOUR 2013 - 3. a 4. týden

Běhal jsem jako o závod a zjistil, že i přes cílený trénink mi stále něco chybí. Že se běh stává stereotypní činností, kterých už mám akorát po krk. Možná si teď někdo řekne, že se to dalo čekat, nebo že to píšu z pohodlnosti či lenosti. Kdepak. Prostě mi nesedí, že mám následovat pokyny někoho nejen neznámého, ale taky někoho, kdo si říká trenér. Poznámka na okraj: nemám problém s autoritami, ale s povyšováním.

Pro zpestření jsem přidal kolo

a tak jsem pro zpestření tréninku přidal ještě kolo, a plánuji brusle.
Za kolo vděčím své sestře, jejíž ochota a náklonnost k mému sportu jí vnukla neuvěřitelnou nabídku - darování kola, které leželo tři roky nevyužité ve sklepě.

Ani jsem nevěděl, co na to říct. Byl jsem překvapený, dojatý a zároveň nadšený a překvapený. Nejsem zvyklý přijímat takové dary. Nejsem zvyklý přijímat jakékoliv dary ....


Ale je to prostě krásná změna, kterou doporučuji naprosto všem. I přesto, že jsem z kola nadšený, srdcem stále zůstávám běžcem, který se ponoří do rytmu svého běhu a běží si ve svých myšlenkách a snech. Běží, protože chce, ne proto, že musí .....

Mrzí mě ale, že i další běžci necítí, to co cítím já. Když totiž potkám běžce v Bohunicích nebo Starém Lískovci a během míjení se ho pozdravím, nevidím žádnou odezvu a pak se ptám proč? Vždyť jsme přeci všichni na jedné trase. na jedné lodi. Tým, který má stejný cíl.
Tolik bych si přál, aby to bylo jako u vodáků nebo lezců, kteří se zdraví automaticky, bez vyzvání a čekání na první reakci. Sám jsem to poznal v Tatrách. Tolik to na mě zapůsobilo .....

Ale abych jen neskuhral, musím říct, že jsem konečně docenil cenu kvalitního běžeckého trička a tří čtvrťáků. Je to prostě jiná kategorie. Oblečení při upocení tolik "nezapáchá" a nedochází tolik k tření. jednoduše jsem si zavedl systém odměn. nejprve zaběhnu stanovený cíl a pak si za to něco koupím. Mám totiž takové neblahé tušení, že kdybych si je koupil hned na začátku, prostě by zapadly do skříně a já bych se na to vy.... Však víte co chci říct :D A ani investice řádově dvou tisíc by mě nedonutila hnout se :D

No, a teď snad konečně k běhu, že jo :D
Stanovil jsem si na desetikilometrový běh čas pod hodinu, a ten splňuji už teď. není těžké toho dosáhnout a každý trochu sportovně nadaný člověk to zvládne. Ale optimální by bylo aspoň 45 minut, ne 60. Snad se podaří :D

Pravidlo-Nepravidlo č.6:
Odměna neuškodí a potěší - na začátku tréninku jsem si říkal, že na sebe musím být přísný, abych vydržel. nadále na tom trvám, protože mám často sklony k tomu, že něco začnu a po opadnutí prvotního nadšení ztratím zájem. A tak jsem si stanovil cíle, a odměny. Řekl jsem si, že až si vydřu první polovinu tréninku, koupím si běžecké tří čtvrťáky a triko. Stalo se. A myslím, že tak je to i v životě celkově. Jděme si za svým cílem, ale nezapomeňme žít.

Vždyť život je tak krásný, nečekaný a bohatý .....

Učím se.