E-book zdarma: 10 pádných důvodů, proč si něco začít s během

Den, kdy jsem poprvé vyběhl na cílený běžecký trénink je hodně daleko. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem si zavazoval tkaničky od bot a za krk mi začalo pražit odpolední slunce. V uších mi zněla hudba, tuším že to byla česká skupina a já si pobrukoval melodii známého hitu. Přesně tak, jak doporučovaly běžecké weby a diskuzní poradny pro začátečníky. O běhu jsem nevěděl zhola nic. Jak dýchat, jak klást nohy, způsob měření tréninků atd. Ale by jsem šťastný a nedočkavý, protože jsem to dokázal.

DALŠÍ INFORMACE ...

Povolené ztráty

Někdy to prostě nejde. Hledáte cesty, jak dál, přecházíte od jednoho nadějného životního směru k druhému a unavuje vás to. A ono to pořád nejde. Nejste líní, nejste mamánci z gauče, nejste kloučci s mlíčkem u pusy... A přesto to pořád nejde. A pak si v soukromí, skryti od zraku a sluchu okolí, zakřičíte z plných plic: „Do prdele, takhle ne!“ A pak už máte velmi blízko k tomu zase někam utíkat... a ptát se sami sebe...

Celý článek na webu jinybeh.cz

OSOBNOST: Štěpán Dvořák / Borec z Vysočiny

Štěpán Dvořák / Borec z Vysočiny

Se Štěpánem jsme se poprvé osobně setkali při mé druhé účasti na Brněnském masakru. Jeho umístění na 4. místě jsem obdivoval a ani zdaleka jsem netušil, že si v šatně rečkovického sportovního areálu, kde byl umístěn start i cíl závodu, povídám s o pět let mladším hasičem z jaderné elektrárny Dukovany. Tento Třebíčský rodák mě natolik zaujal naším společným povídáním, že jsem neodolal a "musel" mu položit pár otázek.

Přečíst celý článek na www.jinybeh.cz >>>

Noční běžec

S řinčením klíčů v kapse běžecké vesty jsem vykoukl ven z bytu. Když jsem odcházel, moje lištička seděla na posteli, na malém stolku měla položený notebook a psala texty do budoucí knihy pro děti. Byl víkend, osm hodin večer. Měla těsně před uzávěrkou na ukázkovou knihu a veletrh dětských knih v zahraničí je jak se lidově říká, za dveřmi. Byla v tom nejproduktivnějším měsíčním období a já ji nechtěl rušit v rozdělané práci.

Byla taky ale nesvá, zdrcená únavou, chytlavá na každé slovo... Co naplat, je potřeba naplno využít kreativní vlnu, dokud ještě plyne. Nejsem sice žena s pravidelným měsíčním cyklem, ale běžec s pravidelným tréninkem. Nic mi tedy nebránilo v tom, abych vyběhl...

... celý text si můžete přečíst na blogu jinybeh.cz

Konečná a zároveň začátek

Dlohou jsem zvažoval, jak dále naložit s tímto blogem, který jasně ukazuje, jak se z gaučového povaleče může stát, a taky stal, běžec s ultra zářezem. Pokládal jsem si otázku, zda dál psát a pokračovat v příspěvcích, které mnohdy nejsou jen čistě o uběhnuté vzdálenosti nebo počasí na trati či o tom, jestli se běželo špatně nebo dobře, ale hlavně o tom, co mi běh dává.

Mlhavé okamžiky přítomnosti

V oblasti osobního rozvoje se v současné době hodně skloňuje slovní spojení "přítomný okamžik". Znamená to ve stručnosti žít tady a teď. Nebýt líný a řešit osobní pocity a myšlenky. Přijmat je takové, jaké jsou a nebát se prozkoumat sebe sama. To je podle mě tady a teď.

Další věta, která mi z této oblasti hodně utkvěla v paměti je z knihy Cesta pravého muže od Davida Deidy. V jedné z kapitol píše, že můž, žijící na okraji svých možností, je více přítomen (hodně zjednodušeno pro rychlejší pochopení) než ten, který utíká z reality do každodenní rutiny a uspokojení dočasných tužeb.

Štěstí intuitivního běžce

Mám dvě myšlenky, které jsou možná naprosto rozdílné, ale přesto obě souvisejí s během. Myslel jsem na ně při svém obvyklém sobotním treninku, kdy si většinou zaběhnu v mírném klusu svých patnáct kilometrů. Během té trasy je dost času na myšlenky, které se mi častokrát jen mihnou hlavou během týdne. Jsou jako kulový blesk. Rychle se objeví a pak zmizí.